Ačkoliv jsme to neměli v plánu, poslední vývoj událostí v České poště stojí za rozšířený komentář. V předchozích dnech rezignoval dosavadní generální ředitel a jeho prozatímním nástupcem se stal stávající ředitel obchodu a marketingu, který byl donedávna jeho zástupcem. Ten má jako krizový manažer předložit vlastníkovi strategii dalšího rozvoje podniku. Tolik stručná informace z denního tisku. Je s podivem, že Česká pošta se na svých stránkách o tak zásadních věcech jako je rezignace a jmenování nového šéfa vůbec nezmiňuje.

Výběr „krizového manažera“ stojí za zmínku. Pokud byla jedním ze skutečných důvodů konce předchozího generálního ředitele skutečnost, že „pošty vypadají jako vietnamské večerky“, kdo jiný nese odpovědnost než obchodní ředitel? Argumentace mluvčího ministerstva vnitra, že výběr zboží byl v kompetenci pracovní skupiny „o úroveň níž“, je úsměvná. Obchodní ředitel byl nepochybně o struktuře sortimentu zpraven, a pokud by s ní měl problém, jistě ji mohl ovlivnit. Nakonec, z titulu své funkce je odpovědný i za obchodní image podniku. Kritika tedy padá přímo na jeho hlavu.

Krizoví manažeři přicházejí zpravidla zvenčí. Těžko lze očekávat svěží vítr a převratně nové myšlenky, natož pak jejich realizaci, od člověka, který byl roky členem nejužšího vedení, nota bene v klíčové obchodní funkci. Lidsky se dá výběr pochopit. Česká pošta, jako typický představitel státního podniku v jeho nejhorší podobě, je natolik spletitý organizmus, že zřejmě není zájem do rozplétání jeho specifik pustit člověka zvenčí, který by mohl přijít na kloub jeho fungování. Proto tedy sázka na kontinuum.

Hlavním úkolem nového nejvyššího poštmistra je příprava nové strategie. Platí-li, že by se jí měla pošta řídit již v druhé polovině roku, bude muset nový šéf sáhnout do šuplíku pro některé starší prezentace připravené renomovanými poradenskými firmami. Jistě jich tam pár bude. Jedna věc je ale strategii definovat, a druhá ji uvést v život. O tom by mohli vyprávět například v Českých aeroliniích… V případě tak strnulého organizmu jako pošta to rozhodně není otázka týdnů nebo několika měsíců.

V českých podmínkách jsou státní firmy často používány jako nástroj k prosazení parciálních politických zájmů a jejich řízení není vedeno výhradně racionálním ekonomickým uvažováním. Státní firma v tomto systému nemůže mít dlouhodobější strategii, protože každá změna politické garnitury přináší nové „strategické“ priority, kterým je potřeba se „strategicky“ přizpůsobit. Toto není cesta k dlouhodobé konkurenceschopnosti a prosperitě. Proto je na většinu státních firem a jejich výkonnost tak žalostný pohled.

Prioritou České pošty se tak pravděpodobně opět stane hledání nových okrajových obchodních příležitostí, které přinesou zanedbatelný ekonomický efekt do celkového fungování podniku. Tím, co je třeba změnit, je obchodní model. Základem je připustit si, že stávající pobočková síť je dlouhodobě neudržitelná a je nezbytné ji racionalizovat (viz tabulka níže).

 

 

Počet obyvatel na
1 stálou pobočku

Území na 1 stálou pobočku (km2)

Česká republika

3 104

23

Slovensko

3 455

31

Rakousko

4 365

43

Polsko

4 537

38

Německo

6 306

28

Maďarsko

3 633

34

Dánsko

7 125

55

Zdroj: Statistika Universal Postal Union, 2012

 


Ano, je to politikum, ale dříve nebo později se bude muset Pandořina skříňka otevřít, podobně jako v případě železniční obslužnosti okrajových regionálních tratí. Bohužel, než k tomu dojde, bude to stát daňové poplatníky ještě pár stovek milionů korun, které zaplatí za to, že pošta bude pro stát a státní firmy zajišťovat některé služby, případně organizovat státní nákupy. Nepochybně efektivně.

Jedno je jisté. Pokud se ministr financí těší v příštích letech na dividendovou nadílku od státních firem, v případě České pošty se jí nepochybně nedočká. A pokud ano, bude si ji muset sám zaplatit.