V poslední době se stále častěji objevují články o přetěžování zaměstnanců České pošty a o obrovském tlaku ze strany managementu na zaměstnance, aby prodávali nejrůznější produkty nijak nesouvisející s vlastní náplní činnosti podniku. Pošta se hájí, že se musí uživit a tak kromě bankovních služeb pro ČSOB, pojistek a stavebního spoření prodává také punčochy, plyšové hračky, knihy, lékárničky, DVD a další nesmysly.

Některé menší pobočky, se začínají podobat obchodům se smíšeným zbožím a některé se v rámci programu Partner a rušení poboček do obchodů se smíšeným zbožím přesunuly.

Veřejnost pomalu zapomíná, že pošta má zajišťovat poskytování univerzálních poštovních služeb. Posledním geniálním nápadem vedení České pošty byl prodej cigaret. Pošta se rozhodla prodávat cigarety, připravila doručovatelkám plány kolik krabiček denně musí prodat a nemile jí zaskočilo, když si veřejnost stěžovala, že pošta jako státní podnik by se neměla věnovat podomnímu prodeji cigaret. Kauza se dostala až do sněmovny, vedení pošty provedlo pokání a plány, na kterých jistě měsíce pracovalo mnoho moudrých hlav, odložilo ad acta. Otázkou ovšem je jaké další „odvážné“ myšlenky se právě v tuto chvíli rodí v hlavách vrchních poštovních manažerů.

Ve světle tohoto posledního případu jsme se podívali na vývoj České pošty v letech 2008-2012 a nabízíme krátký přehled toho, jaký je skutečně význam prodeje zboží pro hospodářské výsledky České pošty.

Jak plyne z tabulky, podíl tržeb za prodej zboží na provozních výnosech společnosti je zanedbatelný. V posledních pěti letech se pohyboval v rozmezí 1,4 až 2,5 %.

Dosažená obchodní marže může na první pohled vypadat v absolutní hodnotě zajímavě, ale ve skutečnosti 61 milionů korun hrubé marže v roce 2012 sotva stačilo na pokrytí ročních osobních nákladů generálního ředitele, šesti členů vedení a dozorčí rady České pošty, které představovaly dle výroční zprávy cca 56 mil. Kč.

Dá se proto předpokládat, že Česká pošta by propuštěním některých manažerů vymýšlejících, jaké další nesmysly bude nutit své zaměstnance prodávat, ještě ušetřila a vlastní pošty by nemusely vypadat jako hokynářství.

Celá kauza prodeje cigaret působí ještě absurdněji ve světle zprávy z 20. 3. 2014 o pokutě ve výši 1,45 mil. Kč, kterou České poště udělil Český telekomunikační úřad za to, že nedoručovala v roce 2012 zásilky svým zákazníkům. 

Problém, jak přizpůsobit firemní strategii po liberalizaci poštovního trhu, řešili všichni poštovní operátoři v EU, ale jejich přístup byl různý. Většina se zaměřila na logistiku, rozšiřování a zkvalitňování portfolia vlastních služeb. V této souvislosti je možné Českou poštu pochválit za strategii zvolenou ve vztahu ke státu. Zapojení České pošty do IT projektů státní správy jí dalo možnost vyrovnávat schodky vlastního hospodaření na účet státního rozpočtu, aniž by vzbudila nevoli na straně EU spojenou s jinak nedovolenou finanční podporou státní firmy.

Vysoké náklady na provoz kamenných poboček však evropští poštovní operátoři řešili obvykle snížením jejich počtu a zajištěním alternativní obsluhy daného území. Cestou transformace pošt na obchod se smíšeným zbožím a snižováním provozních nákladů tím, že přestanou doručovat zásilky zákazníkům, se kromě České pošty nevydal překvapivě nikdo.