Máte-li novou vizi podniku vyjádřenou upravenou strategií a rozpracovanou do uceleného obchodního modelu (viz Restrukturalizace podniku III - Od upravené strategie k obchodnímu modelu), následujícím krokem je zajistit dostupné finanční zdroje pro další fungování firmy a ozdravit její bilanci (tzv. rekapitalizace). V praxi se tento krok většinou realizuje paralelně s úpravou obchodního modelu. Životaschopnost nového obchodního modelu musí být totiž podepřena dostupností finanční zdrojů.

Navíc, restrukturalizovaný podnik je obvykle v tak špatné finanční kondici, že spolupráce s věřiteli je nevyhnutelná. Podnik většinou dluží dodavatelům za odebrané zboží, nezřídka je v prodlení se splácením úvěru bance. Situace se blíží naplnění znaků úpadku definovaných Insolvenčním zákonem. Dohoda s věřiteli je proto klíčová pro přežití podniku.

Rekapitalizace může proběhnout různou formou, v podmínkách menší české firmy však praktických variant mnoho není. Většinou dochází k dohodě na splátkovém kalendáři u obchodních závazků a restrukturalizaci úvěru poskytnutého bankou (odložení splátek, prodloužení splatnosti úvěru). Tento krok předpokládá získání důvěry největších věřitelů v restrukturalizační plán podniku dlužníka.  Věřitelé budou mít s podnikem trpělivost pouze tehdy, když budou přesvědčeni, že pokračování činnosti podniku jim přinese větší míru uspokojení jejich pohledávek než okamžitý konkurs a rozprodej firemního majetku. Je nasnadě, že věřitel v takovém případě bude mít významný hlas při dalším směřování firmy.

Banka pak často poskytuje nový úvěr, který umožňuje podniku přežít následující období. Věřitelé mohou požadovat infuzi čerstvého kapitálu od stávajícího vlastníka, případně vstup nového investora, který by posílil kapitál firmy. V praxi však v tomto ohledu příliš prostoru nebývá, také proto, že situaci je třeba řešit rychle a investorů se nedostává.

Teoreticky vzato, někteří věřitelé mohou kapitalizovat své pohledávky a stát se spolumajiteli firmy. Tato možnost však nebude většinou příliš atraktivní, neboť postavení věřitele problémové firmy je komfortnější než vlastníka (existuje teoretická šance, že v případě likvidace podniku věřitel dostane alespoň část své pohledávky zpátky). Ani pro firmu toto řešení není příliš zajímavé, jelikož se jedná pouze o účetní operaci, která tolik potřebné čerstvé peníze do podniku nepřinese.

Výsledkem rekapitalizace podniku by měla být zdravější kapitálová struktura a zajištění provozního financování, které firma bude potřebovat k implementaci nového obchodního modelu.